Naše smečka - Tara, Sting, Tobias, Kim a Jerry

Historie

Historie těchto krátkosrstých koček sahá pravděpodobně daleko do dob římských, kdy se společně s oddíly Římanů dostaly až do Anglie. I když do 19. století o nich neexistuje snad žádná písemná zmínka, jsou vyobrazeny na mnoha starých malbách a rytinách.

Krátkosrsté kočky byly hodně využívány pro lov myší, jejich výhodou byla proti perským nebo angorským kočkám jejich soběstačnost, nevyžadovaly péči o kožich. O těchto kočkách existuje také spousta záznamů z lodí, které spojovaly Evropu s Novým světem.

Za vznikem uznaného plemena stojí zakladatel výstav koček, pan Harrison Weir. Britské kočky velmi obdivoval, doslova napsal, že „obyčejná venkovní kočka přežila všechny těžkosti. To, že vůbec existuje, je oslavou síly její povahy a odolnosti.“ Společně s Weirem sdílel nadšení pro tyto kočky pan Jung, mimochodem jeden z prvních posuzovatelů na výstavách. Byl přesvědčen, že pokud budou tyto kočky s rozmyslem chovány, vznikne plemeno s aristokratickými rodokmeny a se stejnými ceněnými vlastnostmi. Plemeno bylo pojmenováno britská krátkosrstá a tyto kočky byly na výstavách prvními čistokrevnými kočkami – ostatní byly jednoduše dlouho nebo krátkosrsté kočky dále rozdělené podle barev.
 

Vzhled

Britské kočky jsou jednoduše velké a statné, typický briťák váží kolem 6 až 9 kilo. Kočky i kocouři rostou a mohutní asi do 4 let. Mají silné nohy a kulaté tlapky, kožich je krátký a hustý. Kocouři jsou ještě více než u jiných plemen větší než kočky. Mají široké hlavy s plnými tvářemi, uši jsou menší a posazené poměrně daleko od sebe. Typický je jejich úsměv – všichni znají kočku Šklíbu Lewise Carrolla, což byla právě mourovatá britská kočka.
Kožich britských koček je krátký a hustý, připomíná hluboký koberec. Nevadí jim zima a vůbec jakékoliv nepříznivé počasí. Asi nejznámější jsou britské modré kočky, existují ale v celé řadě barevných variant.

Povaha

Říká se, že britské kočky mají opravdu britskou povahu: jsou silné, ale jsou ze své podstaty rezervované. Britské kočky jsou velmi oddané a dvounožce, které považují za svou rodinu, budou následovat z místnosti do místnosti, až se konečně posadí po jejich boku. Neznamená to ale, že by rády seděly na klíně nebo se nechaly nosit – na to je jejich kožich příliš teplý a bylo by jim za chvíli horko. Nemají také rády, když je někdo k něčemu nutí. Kvůli své velikosti jsou také spokojenější s tlapkami na zemi.
Jsou trpělivé a proto jsou velmi vhodné k dětem, nevadí jim také další zvířata. Své okolí mají neustále pod dohledem – vše pečlivě sledují, o všem musí vědět.
Britky jsou středně aktivní kočky, nejživější jsou asi do jednoho roku, potom postupně zpomalují. Ve věku 4 až 6 let se z nich mohou stát gaučoví povaleči.
Nevadí jim život v bytě, lehce se přizpůsobí jakkoliv velké domácnosti. Nemají sklon k toulání a tak se, pokud mají volný přístup na zahradu, jen zřídkakdy zaběhnou daleko.
Kocouři jsou veselejší a nevybírají si tolik, od koho se jim dostane pozornosti. Kočky jsou naopak oddané menšímu počtu lidí a jsou trochu vážnější.