Naše smečka - Tara, Sting, Tobias, Kim a Jerry

 Historie
Jde původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotné jméno kočky. Toto plemeno bylo v průběhu let importováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo - "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohly uniknout před francouzskou revolucí, odeslala je do Ameriky. Kočky se zde pak staly předky současného plemene. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.

Charakter
Mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainské mývalí kočky většinou bývají velice umazlené. Jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě, každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi nimi najdou takové, které dávají přednost nikoliv chování v náručí majitele, ale spíše uvelebení se v jeho těsné blízkosti. Ráda se zapojí do všech aktivit svého majitele. Je velmi hravá a její hravost jí většinou vydrží po celý život. Velice dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy.

Typické rysy
Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 metr. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (způsobuje tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše, a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní. Je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. Je to však hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene je akceptovatelná skoro každá barva a vzor. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností u těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná svým mňoukáním spíše holoubčí vrkání.

Hlava
Hlava by měla být středně dlouhá i široká s čtvercovým nosem a silnou bradou. Lícní kosti vysoce nasazené.

Uši
Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené, osazené chomáčky chlupů vyrůstajících z vnitřní strany. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami.

Kožich
Typická je hustá srst, mírně mastná (aby odpuzovala vodu). Žádoucí je límec kolem krku. Chocholatý ocas.

Barva kožichu
Povolené jsou všechny rozpoznatelné barvy. Mezi registrovanými spolky jsou nejběžnější barvy bílá, černá, modrá, červená, krémová , stříbrná, želvovinová, modře želvovinová, zlatá. Oblíbené je bílé lemování kolem krku, brady a rtů.

Tělo
Velké, silné a svalnaté s dlouhýma velkýma nohama a velkými oblými tlapkami.

Trestné body při hodnocení na výstavách
Nežádoucí jsou například šilhající oči, zlomený ocas, nesprávný počet prstů, nekvalitní, nelesklá srst, krátké tělo, křehká struktura kostí, neosrstěné tlapky, špatná kondice, nos se zlomem, vystouplá čelist (zuby), krátký zakulacený čenich.